Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) je statná dvouletá bylinka mnohdy rostoucí solitérně dorůstající až do výšky 2 m kvetoucí krásnými žlutými květy. Pravděpodobně pochází z Dálného východu, odkud se rozšířila do celé Evropy a Ameriky. Jedná se o nenáročnou rostlinku, kterou najdeme podél železničních tratí a silnic, kamenitých břehů, v lomech a na rumištích a staveništích. Má ráda teplo a sucho a propustné, na živiny chudé hlinitopísčité půdy. Semena se šíří větrem nebo transportem zeminy. V prvním roce vytváří rostlina pouze přízemní listovou růžici tvořenou celistvými podlouhle vejčitými listy až 30 cm dlouhými, zúženými v řapík. V druhém roce z dužnatého kůlovitého kořene, asi 2,5 cm tlustého a někdy i 40 cm dlouhého, s mnoha silnými postranními kořeny, roste mírně hranatá lodyha pokrytá ve spodní části nežláznatými a nahoře ve květenství i žláznatými chlupy. Přímá lodyha, vespod červenavě skvrnitá, bývá jednoduchá nebo občas nahoře rozvětvená. Lodyžní chlupaté listy dlouhé 5 až 20 cm a široké 2 až 5 cm jsou podlouhle opakvejčité, zubaté nebo celokrajné, u lodyhy přecházejí do krátkého řapíku a na koncích do špičky, střední žilku mívají načervenalou. Listy vyrůstají ve spirále, šestý list je ve svislici nad prvým. Pupeny květů vyrůstajících jednotlivě nebo po dvou z úžlabí listů jsou zelené a chlupaté. Pravidelné květy jsou přisedlé, ale na tenké 2 až 3 cm dlouhé korunní trubce vypadají zdánlivě stopkaté. Mívají 2 až 3 cm v průměru a vytvářejí husté květenství klas o délce do 70 cm. Z jeho vřetene odbočuje střídavě až 18 vztyčených větviček nepřerůstající centrální stonek; na vrcholku bývá klas sevřený. Oboupohlavné čtyřčetné květy mají zelenou češuli vysokou 24 až 38 mm. Zelené kališní plátky jsou nazpět ohnuté a mívají délku 17 až 38 mm. Žluté korunní plátky jsou širší než delší, měří 14 až 30 × 16 až 38 mm. V květu dále vyrůstá osm žlutých tyčinek s prašníky, které při zralosti mají velmi lepkavá pylová zrna. Ze spodního semeníku složeného se čtyř plodolistů prochází středem trubkovité číšky asi 4 cm dlouhá čnělka nesoucí čtyřlaločnou bliznu.

Rostlina rozkvétá od června do září, vonné květy se otvírají k večeru okolo 18. hodiny a nejdříve jsou zralé jen prašníky. Blizny jsou schopné opylit se až k ránu druhého dne, pak se okolo poledne nebo v podvečer koruna uzavře a uvadá. Prašníky se předtím krátce přiblíží k bliznám a v případě potřeby je dodatečně opylí, nato odpadne celé okvětí, číška i tyčinky. Ze semeníku po opylení vyroste zelená čtyřhranná protáhlá tobolka, dlouhá asi 3,5 cm a široká do 1 cm. Tobolky se od srpna postupně otevírají čtyřmi chlopněmi od vrcholu dolů a lehounká semena vypadávají. Na rostlině obvykle vyroste přes 100 tobolek, každá obsahuje až 300 olejnatých semen velkých 2 × 1,5 mm, která jsou na omak drsná. Po dozrání semen rostliny usychají. Semena klíčí většinou příštím rokem na konci dubna s nástupem teplého počasí.

Pupalka dvouletá byla využívána pro svůj v prvém roce dužnatý kořen jako kořenová zelenina, čerstvé lodyhy sloužily za krmivo pro dobytek. Proslulá je však hlavně jako léčivá rostlina, ze které se sbírala semena. V současnosti je stále pěstována pro semena, z nichž se za studena lisuje pupalkový olej obsahující esenciální mastné kyseliny linolenovou, linolovou a olejovou, které se podílejí na imunologických funkcích lidského organismu. Pupalkový olej se používá pro kosmetické a léčebné účely, k hojení ran, při popáleninách, různých nemocech kůže a vnitřně při předmenstruačních bolestech, cévních chorobách a k celkovému posílení imunity a ochraně proti stresu. Pupalkový olej se též dá využít při onemocnění štítné žlázy.

Dnes je pupalka dvouletá známá především jako zahradní rostlina a jako léčivá rostlina ve specializovaných odvětvích. Téměř všechny její části (kořeny, listy, květy, pupeny květů a semena) jsou jedlé a lékařsky nebo kosmeticky použitelné.

Chuť této rostliny je mírná a připomíná mangold. Kořeny se konzumují syrové nebo vařené. Listy a stonky se používají v období od dubna do června, kdy rostlina ještě nekvete. Stonky je třeba oloupat. Listy se konzumují syrové (v salátech) nebo vařené (s těstovinami nebo všude tam, kde byste použili špenát). Z listů se vyrábí taktéž čaj. Pupeny květů jsou považovány za lahůdku, a sklidit je můžete od června do září. Mají mírnou chuť. Květy mají sladkou chuť, používají se do salátů a jako ozdoba dezertů.