Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je mrazuvzdorná vytvalá bylinky hustě zavětveného keřovitě rozvětveného růstu dorůstající až 1 m. Má vějčité stejnoměrně zubaté listy a kvete od června do srpna růžovými až bílými květy vyvíjejícími se v úžlabích listů. Plodem jsou tvrdky. Má ráda slunné, dobře propustné, živinami bohaté, mírně vlhké půdy. Množí se výsevem na jaře nebo dělením na podzim. Rozestup mezi nově vysazenými rostlinami by měl být alespoň 30 cm. Sklízejí se mladé listy a výhony těsně před rozkvětem. Starší listy tvrdnou a bývají nahořklé. Sušením natě se ztrácí velká část citronového aromatu.
Čerstvé meduňkové listy vylepšují chuť salátů, omáček, sladkých jídel a rybích pokrmů, při vaření však ztrácejí aroma. Ze sušené meduňky se připravuje čaj.
V 11. století se meduňka dostala s Araby do Španělska. Rostlina se pěstovala nejprve v klášterních zahradách. V klášterech se vyráběl také dosud velmi oblíbený meduňkový likér. Nyní je meduňka součástí různých čajů na spaní a na zklidnění nervů, jakož i hotových přípravdků. Éterický olej se přidává do koupelí pro uvolnění a do mastí. Pomačkané čerstvé listy se přikládají na místa po štípnutí hmyzu.
Nový komentář